Omamná vůně frézie 41.
6. 6. 2009
41.
Bello přestaň. Bello nebuď hloupá. Bello nejsi přece dítě. Bello nepoznávám tě. Bello co mi uniká? Co se s tebou děje? Pořád jenom nějaké výčitky, otázky a pořád spojené jenom s mým jménem.
Nedokáže to snad pochopit? Udržuji rovnováhu mezi třemi světy. Chci moc? Je to pro něho moc? Pochopit, že potřebuji reprezentativnější sídlo než je Cullenovic dům? Jak mám přijímat návštěvy z celého světa u nich v obývacím pokoji, kde Jasper a on hrají videohry a Alice utírá prach který tam není a díky ní ani nikdy nebude.
Vařilo se ve mně všechno, jako člověk bych prohlásila, že se ve mě vaří krev. Teď na to tak nějak nemám nárok.
Dlouho si pohrávám s myšlenkou ochutnat lidskou krev. Zatím jsem neokusila, ale tajně po tom toužím. Když naposledy ochutnal Edward začal vidět do budoucnosti a uzdravuje dotykem. Já jsem ta nejobávanější jen díky tomu, že umím dávat elektrické rány a přeměnit bytost v prach a hlavně mám smyslnou minulost. Jakmile je někdo přeměněn dozvídá se okamžitě o upírce jménem Isabella Volturi a pak buď seká latinu nebo je usmrcen.
Ale věděla jsem, že mám mnohem větší potenciál. Stačilo by jenom trochu lidské krve …
Slyšela jsem za sebou tiché kroky. Otočila jsem se a tiše zasténala. Edward mě zase pronásledoval. Co kdyby se mi něco stalo, že?
„Bello na co zase myslíš?“ okřiknul mě. „Už tě vážně neznám, jsi jako jiný člověk.“ Odmlčel se a tiše pokračoval. „Člověk- pche, ty se jím ani nesnažíš být. Upadáš do nějaké divné iluze.“
„Edwarde přestaň to řešit.“ Už jsem si ani nedokázala vybavit co mě k němu poutá. Proč prostě neodejdu a nenechám ho být.
„Nevím co tě ke mně poutá, před pár desítkami let to byla láska. Není to tak dlouho abys mohla zapomenout.“ Najednou mi jeho smutné oči připomněly proč to snáším, nebo spíše proč ho snáším? Proč snáším ty dva? Alici s Jasperem? Nikdo mi nikdy tak nelezl na nervy jako oni.
„Možná jenom potřebuješ změnu.“ Odtušil dutě na mé myšlenky.
„Možná …“ nadechla jsem se a opřela na něj svůj pohled.
„Co přesně ti vadí, nedokážu to pochopit. Co dělám špatně ..? Někdy mi připadáš jakoby jste v tom těle byly dvě rozdílně myslící bytosti!“ obořil se do mě silou pohledu. Na malinkou chvíli mi to až bylo líto, ale rychle jsem to potlačila a nasadila tvrdou masku.
„Nestarejte se všichni.“ odsekla jsem mu a rozběhla se do lesa ulovit si nějakou „srnu!!!“, kéž by mi bylo dopřáno nějakého turisty.
***
Nechápal jsem co se to s ní děje. Po lovu se vrátí domů a bude zase normální. Bude mi vzlykat na rameni a prosit o odpuštění. Zase mě bude milovat do chvíle než ji začnou tmavnout zorničky. Jako by v tu chvíli byla někdo úplně jiný, nepoznával jsem jí. Jakoby ta žízeň v ní probouzela krvelačnou bestii toužící po moci a pradávném právu upírů- pít lidskou krev.
Poslední dobou se potýkám s myšlenkou dát si pauzu od našeho soužití. Je mi až líto, že Alice s Jasperem jsou na tom stejně. Taky by se chtěli podívat někam mimo Itálii. Díky slunci je to takové malé domácí vězení. Pro nás pro všechny. Navštívil bych Esmé a Carlislea … kolik let jsem je neviděl? Možná to už bude 45 let? No, plus- mínus …
Už přede dveřmi jsem cítil podivnou Jasperovu melancholii. Otevřel jsem vstupní dveře aby se o mě mohla naplno opřít. Alice seděla zády ke vstupu na sedačce a Jasper ji držel za ruku.
„Odjíždíš?“ zeptala se tichým smířlivým hláskem. Málem bych zapomněl, že to, že to ví je jen následek mého rozhodnutí, které padlo. Asi opravdu odjíždím.
Zalhal jsem jí. „Nevím.“ Pokračoval jsem do své ložnice, když řekla něco co mě dostalo.
„Až se budeš chystat pryč. Nezapomeň na nás. Pojedeme s tebou.“ Tohle mě docela zarazilo. Nepřipustil jsem si možnost, že by tady Bella zůstala sama. Myslel jsem si že buď odjedu já nebo ti dva, ale vždycky tady někdo měl zůstat. Tohle bylo špatné. Špatné pro Bellu.
Posadil jsem se ve svém pokoji do rozložitého starodávného koženého křesla a uvažoval nad ní. Možná bylo hloupé vyčítat jí, že se ani nesnaží chovat jako člověk. Vždyť díky palčivému slunci vychází jenom v podvečer nebo v noci. Tou dobou obyvatelé Volterry bývají doma- od doby co se tady začaly stahovat upíři a vlkodlaci se není čemu divit. Jejich podvědomý strach je chrání.
Setkává se s tvory, kteří vyznávají jiný životní styl než naše rodina a jí to nahlodává. Ale co se mohlo stát, proč je taková jenom když začne mít žízeň? Ani jako novorozená neměla tyhle myšlenky. Její schopnost odolávat krvi na hodně dlouho ji dělala výjimečnou osobností. Teď bych byl nejraději kdyby ji ta schopnost zradila a on měla stejné potřeby jako my.
Po lovu je hodná a milá jen pár dní, poté dokáže vydržet bez krve dlouhou dobu- když si umane, klidně i měsíc. Ale během té doby je jiná- nesnesitelně autoritativní a arogantní. Jako by se v ní probudila nějaká pradávná síla, která ji volá. Která chce aby bylo všechno jinak.
Ale nesedí mi to. Isabella Volturi i Bella Swan byly hodné, neměly potřeby jako ona. Jestli je má teorie pravdivá a ona je nyní pokrevní dcerou druhého dítěte které mohl mít Aro s Therezou, možná proto je jiná. Je sice stejná na pohled, ale jiná uvnitř. Jako by v sobě sváděla svůj soukromý boj. Nezbývá mi než doufat, že vyhraje ta lepší část z ní.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář